Tomáš Daněk: Spolupráce s VŠTE funguje dokonale

spolupráce s VŠTE, Konstrukce staveb, VŠTE, praxe, vlastní firma

Na VŠTE studoval obor Konstrukce staveb a zároveň rozjížděl své podnikání. Dnes má firmu Daspro - CZ, se kterou pracuje na zakázkách i daleko za regionem. Tomáš Daněk každopádně s VŠTE nadále spolupracuje. Dává prostor studentům na brigádách i praxích, snaží se je motivovat a být jim oporou.

Jak hodnotíte spolupráci s VŠTE?

Spolupráce funguje dokonale. Už na začátku podnikání jsem dával prostor studentům VŠTE a hodlám v tom pokračovat i nadále. Momentálně pro mě pracují čtyři studenti a určitě rád poznám další. Dveře jsou u nás otevřené.

Takže si u vás mohou splnit i hlavní praxi? Co jí říkáte?

Už ji u mě plnili dva studenti. Praxe smysl má, protože kluci jdou do hloubky, tím, že jde skutečně o práci, že to není jen nějaká hra, jsou správně motivovaní… Vlastně si vyzkouší naostro svou možnou budoucí profesi. Ví, že zedník na stavbě bude dělat podle nich. Zkrátka mají správný pocit, že nedělají nic zbytečně. Zároveň zjistí, že je stavařina opravdu těžká.

Ačkoliv jste byl sám ještě nedávno studentem, působíte na mě jako mentor…

Je mi 27 let a není to tak dávno, co jsem byl sám vedený v jedné firmě. Snažím se studentům předávat zkušenosti, aby se vyvarovali případným chybám. Zároveň si s nimi povídám o životě, o jejich vizích, zahrnuji i psychologickou stránku. Mladí lidé často neví, co chtějí dělat, bojí se, řeší peníze, jsou to záležitosti, o kterých se bavíme. Mimochodem vždycky rád říkám, že problémy neexistují, jsou jen absence řešení.

Firmu jste založil před rokem a půl… Kdybyste věděl, jak náročná práce vás čeká, šel byste do jejího založení znovu?

Někdy se skutečně cítím unavený. Spíš ale z pohledu toho, že se musím manažersky rozhodovat. Je to úplně něco jiného, než když jsem pro zákazníky kreslil stavby. Musím řešit problémy a peníze, všechno ohlídat, smlouvy, veřejné zakázky… Pak přijde Covid-19 a vám padnou velké zakázky. Přichází pocit nejistoty, co bude dál, co s kluky. Je to stresující a zpočátku mi dělalo problémy si na tlak zvyknout. Musel jsem si to v sobě vyřešit, ačkoliv nad tím každý den přemýšlím. Někdy je to vážně těžké, když máte nasmlouvanou velkou stavbu a klient vám nakonec zavolá, že nechce riskovat peníze a všechno tím pádem padá. Ale… šel bych do toho znovu, protože se v tom vidím! Baví mě, kdy mi něco roste pod rukama, zdokonaluje se. Mám radost, když kluci dotáhnou do konce projekt, ze kterého měli strach. Mám radost i z takové maličkosti, jako když mi napíšou, jestli bych jim poslal logo firmy, že si ho chtějí dát na tapetu. Cítím z nich vděčnost, že jim dávám příležitost. Je to stav, který nelze zhodnotit penězi. Kdybych nevěděl, že to má logiku, nedělal bych to.

Fungujete jako tým?

Ano, kluci se zdokonalují společně. Tím, že se znají, tvoří tým, ve kterém se navzájem doplňují. Psychologickou stránkou týmu je, že když se mezi sebou dobře znají, není tam závist, spolupráce je daleko úspěšnější, protože si dokážou pomáhat.

 

Václav Votruba


Kategorie:

Naše příběhy