Tomáš Sellner a Josef Häusler: Je fajn, že MOTOR JIKOV spolupracuje s VŠTE. Rádi bychom si tam splnili i praxi

spolupráce s VŠTE, Motor Jikov, praxe, studenti,

Praxe je dle jejich slov jednou z velkých předností VŠTE, ostatně oba se na ni již těší. Kde by si ji rádi splnili? Na tuto otázku vám odpoví bez dlouhého přemýšlení – v MOTORU JIKOV. Tomáš Sellner a Josef Häusler studují studijní program Strojírenství, přičemž nyní pracují na zajímavém projektu, o kterém se v rozhovoru také zmíníme.

Proč myslíte, že je dobře, že VŠTE klade důraz na dlouhou praxi?

Tomáš Sellner: Je to úžasné už jen z toho hlediska, že člověk pozná podnik, ve kterém pak může pokračovat profesně. Osobně bych rád měl praxi v MOTOR JIKOV Group, kde už jsem byl na brigádě.

Josef Häusler: Také bych rád do MOTOR JIKOV Group… Člověk v našem oboru musí mít praxi. Zároveň je chytře umístěna do šestého semestru.

Jaký předpoklad by měl mít člověk, který chce na VŠTE studovat studijní program Strojírenství?

Josef Häusler: Měl by být trpělivý, pečlivý a musí k tomu mít vztah. Zkrátka ho studium musí bavit. Ostatní pak přijde samo…

Tomáš Sellner: Takový student se pak může dostat třeba už v prvním ročníku k zajímavému projektu, který může být zároveň jeho bakalářskou prací.

Josef Häusler: Je to každopádně obor, který vyžaduje spoustu času a soustředění, protože je poměrně složitý. Člověk se musí hodně učit.

Zmínili jste zajímavé projekty. Vy na jednom takovém nyní pracujete…

Josef Häusler: Pracujeme na fyzikálním modelování průběhu odplynění taveniny hliníkových slitin inertním plynem na jednotce FDU pro nízkotlakové lití a vysokotlaké lití. Já se zajímám o nízkotlaké lití a Tomáš o vysokotlaké. V některých případech jsou testy v provozních podmínkách velmi obtížné na realizaci, proto jsou využívány právě simulační metody. Je to skvělý projekt, byť časově náročný, počítáme, že nám zabere i letní prázdniny. Naměřeno bychom měli mít na podzim.

Tomáš Sellner: Dodám jen, že je to právě příklad projektu, kdy součástí spolupráce je řešení bakalářské práce.

Ta ale určitě není tak stresující, když na ní pracujete už nyní…

Tomáš Sellner: Přesně tak. Je to nestresující, pracujeme postupně, sice déle, ale zase ne nijak hekticky. Celkově je takový projekt po všech stránkách super. Jsme ohodnocení, uděláme si bakalářskou práci, přivyděláme si…

Josef Häusler: Právě tento projekt u mě předčil očekávání, která jsem měl, když jsem na školu nastupoval. Nečekal jsem, že tady může být taková možnost. Jsem za ni rád.

Také musí být fajn vědět, že se podílíte na něčem, co má skutečně smysl. Souhlasíte?

Tomáš Sellner: Skutečně vidíme, že měření má smysl. Pokud dojdeme k vhodnému výsledku, můžeme to pak nabídnout podniku. Kdyby to využili, byl by to samozřejmě moc pěkný pocit.

Vzhledem k tomu, že nejsem odborník, na mě celý proces rafinace hliníkových slitin působí velmi složitě. Neměli jste na začátku obavy, jestli takový projekt vůbec zvládnete?

Josef Häusler: Ono to gradovalo postupně, takže obavy jsme ani neměli…

Tomáš Sellner: A také nám velmi pomohla podpora docenta Ladislava Sochy.

Strojírenství jste studovali už na střední škole. Čím to, že se mladí kluci na základní škole rozhodnou, že právě toto je oblast, které by se chtěli v životě věnovat?

Tomáš Sellner: Pravdou je, že v patnácti letech člověk obecně spíše neví, co chce dělat. Něco vyzkouší… a buď to klapne, nebo naopak…

Josef Häusler: U mě to ale bylo jinak… Já se o strojírenství zajímal odmala. Gympl a tak podobně, to nebylo nic pro mě, přitahovaly mě spíše technické obory, takže pro mě průmyslová škola byla přirozenou volbou.

Tomáš Sellner: A když zmiňujeme střední školu, tak jen dodám, že jsme s Josefem byli spolužáci už na ní. Studovali jsme ve Strakonicích.

A proč jste se rozhodli pokračovat na VŠTE?

Tomáš Sellner: Líbilo se nám, že je to relativně nová škola. Zároveň je to škola, která je nám svým umístěním nejblíž, protože oba pocházíme z jižních Čech. Pokud mám mluvit za sebe, chtěl jsem znát město, ve kterém jsem měl chodit na vysokou školu. Jsem z Vimperka, ale do Českých Budějovic jsem jezdil poměrně pravidelně.

Takže třeba o Praze jste nepřemýšlel?

Tomáš Sellner: Popravdě ne. Ani o Brně ne. Zvažoval jsem ale Plzeň, každopádně Budějovice u mě zvítězily.

Říkal jste, že v patnácti letech člověk pořádně neví, čemu se chce věnovat. Patříte tedy k těm, co měli štěstí a jejich volba byla dobrým krokem?

Tomáš Sellner: Určitě. Myslím, že jsme se v tomto oboru našli. (úsměv)

Josef Häusler: A pokud tady bude možnost, moc rádi budeme pokračovat v navazujícím studiu. Uvidíme, jak to dopadne.

Varianta, že byste po maturitě rovnou nastoupili do práce, ve hře nebyla?

Tomáš Sellner: Ne. Chtěl jsem to prostě zkusit, zjistit, jestli na vysokou školu mám. Mimochodem byli jsme se tady podívat se skupinou lidí, kteří měli o studium na VŠTE zájem, a už tenkrát na mě škola zapůsobila pozitivně. Viděli jsme, jak to tady funguje, prošli jsme si areál, bylo to fajn.

Josef Häusler: Souhlasím. První dojem byl jednoznačně skvělý.

Jste na konci druhého ročníku, zároveň pracujete na skutečně zajímavém projektu… Vzhledem k tomu, že ještě běží druhé kolo přijímacího řízení, se zeptám, co byste vzkázali zájemcům o studium?

Josef Häusler: Ať se školy hlavně nebojí…

Tomáš Sellner: …a ať to prostě zkusí. Byla by škoda nestudovat jen kvůli tomu, že si nevěří.

Josef Häusler: Což je bohužel častý jev. Mnoho našich známých říkalo, že na vysokou školu nejdou, protože ji nezvládnou. Je to škoda…

Václav Votruba


Kategorie:

Naše příběhy